Historie knihovny

 

Vznik městské knihovny v Jílovém u Prahy

1861 podali Emanuel Koliha, studující syn Jana Kolihy, měšťana a mistra řeznického v Jílovém a Tomáš Jan Imramovský, podučitel druhé třídy, syn Jana Imramovského, mistra obuvnického ve Velké Losenici, okres Přibyslavský, žádost „ slovutné městské radě v Jílovém“ o podporu k založení městské knihovny. Jejich žádost byla vyřízena 21. července 1861 a městská rada jim poskytla 10 zlatých na zakoupení nových knih a na úhradu jiných výloh s tím spojených. Oba zakladatelé knihovny se obrátili na jílovské měšťany s žádostí o podporu nově založené městské knihovny. Jako první jejich žádost vyslyšel farář páter Karel Burka, jílovský kooperátor, který knihovně daroval 138 knih z fary, jak o tom nasvědčuje dochovaný seznam z roku 1859. Dalšími dárci knih byli Jaroslav Pospíšil, toho času knihkupec a nakladatel v Praze, J. R. Vilímek, redaktor Humoristických listů, studující na Staroměstském gymnáziu v Praze, Emanuel Koliha a Tomáš Jan Imramovský – zakladatelé knihovny - přispěli knihami v ceně 6 zlatých a 40 krejcarů.

 

 

 

 

 

 

 

 

Z těchto vesměs skromných darů vznikla knihovna. Aby bylo možné nově ustavenou knihovnu začít používat bylo třeba stanovit pravidla půjčování a knihy uspořádat podle určitého pořádku. Tuto skutečnost si zakladatelé plně uvědomují a již 1. srpna 1861 vydávají následující výpůjční řád.

 

 

Pravidla, dle kterých se každý čtenář říditi musí 

·         Každému jest volno ze zdejší všeobecné knihovny si vypůjčovati.

·         Každá vypůjčená kniha musí býti nejdéle do 14 dní odevzdána.

·         Kdož by opomenul a na napomenutí knihovníka nedbal a knihy neodvedl, úředně se o ně zakročí.

·         A pakli by kdo po napomenutí dále knihy čísti chtěl, musí, zač právě kniha vypůjčená stojí, kauci složiti.

·         Škoda jakákoliv na vypůjčené knize učiněná, musí nahražena býti.

·         Čtenář může o katalog požádati, a z něj dle libosti si knihu vyhledati.

·         Za vypůjčené knihy přijde do kasy knihovní 1 neb 2 krejcary ročně.

·         Žádá se, aby čtenáři přečtenou knihu hned odevzdali a jiným ke čtení nedávali.

Jak vidíme z uvedeného výpůjčního řádu, měli zakladatelé knihovny přesnou představu, jaká je třeba učinit, aby knihy byly dobře zabezpečeny před poškozováním a ztrátami a knihovna mohla co nejdéle sloužit všem zájemcům z města a blízkého okolí. Z peněz poskytnutých městskou radou v Jílovém a darů jednotlivých občanů a některých pražských vydavatelů a knihkupců se sešlo 235 knih ve 278 svazcích (vícesvazkové dílo bylo považováno za 1 knihu). Zakladatelé si uvědomili, že je třeba knihy vhodným způsobem uspořádat a tím je lépe zpřístupnit čtenářům, i když tehdy ještě nelze hovořit o volném výběru. 

Knihovní fond byl rozdělen do následujících skupin

·         A Knihy pro dítky, které samy bez cizí pomoci v knihách ještě čísti nedovedou 7 knih

·         Ba Knihy pro mladší čtenáře, jímž samým mohou se dát knížky do ruky 50 knih

·         Bb Knihy pro mládež dospělejší 38 knih Knihy pro dospělé čtenáře 66 knih

·         D Básně

·         E Knihy vědecké a naučné 47 titulů

·         F Knihy německé 19 knih

 Zdroj: archivní materiály Městské knihovny Jílové

Toto celkem vystihující rozdělení knihovního fondu městské knihovny doplňoval katalog, na němž je zajímavé, jak přesně vystihuje nejdůležitější údaje o knize. Katalog je samozřejmě svazkový a knihy jsou do něho zapisovány podle pořadových čísel a podle skupin. Tedy každá skupina má své číslování od 1. V katalogu jsou následující popisné rubriky – pořadové číslo, skupiny, úplný název autora a knihy, místo vydání, rok vydání, počet svazků díla a cena. Katalog byl přehledně uspořádán a bylo do něho vzorně zapisováno. Pořadové číslo, dnes můžeme říci přírůstkové, bylo vepisováno společně s označením skupiny, což byla vlastně písemná signatura, do knihy na titulní stránku. Knihy byly uspořádány podle jednotlivých skupin v prosklených skříních a knihovník buď sám čtenáři knihy vybíral, nebo mu na požádání zapůjčil katalog a čtenář si knihu vybral sám.

Ke zveřejnění městské knihovny bylo nutné povolení císařsko - královkého místodržitelství v Praze, které bylo požádáno prostřednictvím jílovského okresního císařsko - královského úřadu 3. září 1861. Povolení bylo uděleno, knihovníkem byl jmenován T. J. Imramovský a knihovna začala plnit svoji veřejnou funkci při vzdělávání mládeže i dospělých.

Jako samostatná kulturně výchovná instituce se městská knihovna rozvíjí až do roku 1868, kdy 13. listopadu vyzývá starosta města Vojtěch Koliha „ Slavný výbor městské knihovny“ k předání knihovny a všech s tím souvisejících náležitostí obecnímu úřadu. To vyplynulo z dřívějšího jednání mezi Výborem knihovny a městskou radou z důvodů lepšího hmotného zajištění rozvoje knihovny. Ovšem než mohlo dojít k praktickému předání knihovny obecnímu úřadu je ustavena „Čtenářská beseda Přemysl“, která knihovnu přebírá a dále rozšiřuje její knihovní fond a tím i výpůjční činnost.

 

Knihovna po roce 1948

V roce 1948 je knihovna umístěna v malé místnosti bývalé školy č. 16, kde je již deset let Muzeum těžby a zpracování zlata. Ještě téhož roku je knihovna přemístěna do větší a lepší místnosti v budově katolické fary. Knihovníkem je řídící učitel ve výslužbě Jaroslav Žák. Počínaje 1. září 1949 ustanovil národní výbor knihovnicí učitelku Josefu Biskupovou, ale ta se již 10. listopadu příštího roku své dobrovolné funkce vzdává a jejím nástupcem je jmenován odborný učitel Václav Kopecký.

Činnost knihovny se za vedení V. Kopeckého a účinné pomoci jeho manželky Vlasty, postupně rozvíjí, o čemž svědčí jak počet výpůjček, tak i počet čtenářů. V roce 1950 bylo celkem 6 721 výpůjček, z toho 5 677svazků beletrie, 392 svazků společensko - politické a ostatní naučné literatury a 652 knih pro děti a mládež. V tomto roce činil knihovní fond 3 378 svazků. V dalších letech počet výpůjček ještě stoupl, jak o tom svědčí následující tabulka.

Rok

Naučná literatura

Beletrie

Dětská literatura

Celkem

1952

592

6 668

774

8 034

1953

330

7 489

953

8 772

1954

377

7 179

1 107

8 663

 


Zdroj: archivní materiály Městské knihovny Jílové u Prahy

V roce 1959 přebírá po Václavu Kopeckém knihovnu Věra Válková. V roce 1962 dochází k přemístění knihovny z fary do nového kulturního domu. Přesto, že je činnost na určitou dobu v souvislosti se stěhováním zastavena, dosahuje knihovna v nových prostorách dobrých výsledků. V roce 1963 dochází ke změně knihovníka a tím se stává pan učitel Tlamsa, který vede knihovnu až do konce roku 1967, kdy je zprofesionalizována. V období působnosti pana Tlamsy je knihovna přemístěna do výhodnějších prostor a to do budovy spořitelny přímo na náměstí.

 

Profesionalizace knihovny 1966

Začíná se projevovat rozpor mezi možnostmi dobrovolného knihovníka a požadavky čtenářů. Čtenáři žádají větší počet nových knih, dobře vybudovanou soustavu katalogů a seznamů knihovního fondu, rozšíření výpůjčních služeb. To ovšem není v silách nikoho, kdo tuto činnost vykonává jako svého koníčka mimo své povolání. Po důkladném zvážení bylo rozhodnuto, že v nejbližší době dojde ke zprofesionalizování knihovny. Což nastává v roce 1967 i díky přispění rozhodnutí rady ONV Praha – západ o budování střediskového systému v knihovnictví v okrese. To znamená, že kromě vlastní činnosti v místě poskytuje metodickou i pracovní činnost místním lidovým knihovnám v obvodu střediska a doplňkové knižní soubory, aby jejich čtenáři měli pravidelný přísun nové a dobré četby. Po úpravách, novém vybavení a přestavbě vlastní knihovny podle nových zásad byly postupně zpracovány knihovny v Borku, Lukách, Okrouhle, Petrově, Kamenném Přívoze a Pohoří. Později po územní reorganizaci okresu přibyly ještě knihovny v Lešanech.

Profesionální činnost knihovny se rozjíždí v roce 1968, kdy je rozšířeno půjčování na dva a pak na tři dny v týdnu. Je vytvořeno samostatné oddělení pro děti a mládež a samostatné oddělení pro dospělé s příslušnými skladovými prostory. Po těchto nezbytných úpravách přistoupily knihovnice ke knihovnickému, odbornému zpracování knihovního fondu a budování katalogů. V této době pracuje jako vedoucí knihovny paní Marta Lepší a druhou knihovnicí je její dcera Marta Křížková. Výsledky roku 1968 ukazují, jak činnost knihovny neobyčejně vzrůstá. Knihovna má 270 stálých čtenářů, z toho 39 dětí a mládeže do 15 let. Půjčeno bylo 10 568 svazků, což je oproti roku předcházejícímu, kdy v knihovně pracoval ještě dobrovolný knihovník, téměř o 2 000 výpůjček více.

V dalších letech se činnost knihovny stále intenzivně rozvíjí, toho je dosahováno díky systematické a soustavné práci knihovnic. Knihy začínají být opatřovány omyvatelnými obaly a je upuštěno od vžité formy půjčování knih podle výběru knihovníka, ale byl zaveden v nejširší míře volný výběr a čtenářům umožněn přístup ke knihám V roce 1982 se stává novou vedoucí Jana Boučková. V té době má již fond knihovny 18 240 svazků, 1 005 čtenářů z toho 395 dětí a knihovnu v tomto roce navštívilo 9 769 návštěvníků. Činnost knihovny je stále zaměřena na rozšiřování služeb. Knihovna se snaží různou formou propagovat. Zprostředkovává informace o knižních novinkách na nástěnkách, pořádá besedy se čtenáři, spisovateli, nad kronikou města atd. Spolupracuje s kulturním střediskem a muzeem. Do roku 1990 trvá střediskový systém. Násilné ukončení této spolupráce nastává, když úředníci Okresního úřadu pro Prahu – západ zrušili nejenom střediskový systém, ale samotnou Okresní knihovnu ve Zbraslavi. Nová změna pro knihovnu je stěhování v roce 1994. Knihovna se z původní budovy na náměstí stěhuje v podstatě naproti svému původnímu působišti a to do nově zrekonstruovaných prostor na Masarykově náměstí č. 1. Oproti původnímu již zastaralému a nevyhovujícímu prostředí (špatný stav domu), získává knihovna nové prostory a částečně nové vybavení. Bohužel se ale nezvětšil prostor knihovny. V jedné místnosti působí oddělení pro dospělé s oddělením pro děti, pouze částečně je oddělena malá studovna. V 90. letech je knihovně zakoupen počítač a knižní fond začíná být ukládán do knihovnického počítačového programu LANius.

V roce 2017 proběhla implementace dat ze softwarového programu Clavius do open source systému Koha. Implementace proběhla za podpory Ministerstva kultury ČR.